Kunsthistorik

Osobnost Maxe Dvořáka

Dějiny umění byly až do 19. století odkázány na práci dějepisců nebo historiků literatury a na umělecká díla se dosud nazíralo jako na pouhou „ilustraci“. Na počátku 20. století docházelo k zásadním změnám, tehdy se dějiny umění určitěji formovaly jako obor, jež je schopen podat o minulosti srozumitelnou a pravdivou výpověď. K „emancipaci“ docházelo postupně, přičiněním německého estetika a teoretika Johana Joachima von Winckelmanna (1717 – 1768) považovaného za zakladatele moderní archeologie a otce dějin umění. Podle jeho teorie bylo za nepřekonatelný vrchol považováno řecké umění, po němž následoval úpadek. Toto tvrzení se stalo ve 20. století nepřípustným a období, která Winckelmann považoval za úpadková jako byla umění barbarů tedy středověk nebo umění barokní jsou především díky vídeňské škole dějin umění a profesorovi Maxi Dvořákovi dnes již nahlížena zcela jinak.

Centrální stavby 16. století v Čechách

Jedním z nejpozoruhodnějších přínosů renesance českému stavitelství byla centrální stavba, prostorový útvar, který už od antiky soupeřil s prostorem podélným a nebyl potlačen ani středověkem (stavby funerální, memoriální, baptisteria, kapitulní síně, vyskytuje se i u kostelů, zejména těch, jež byly spjaty s mariánským kultem nebo zasvěceny sv. Kříži). Pozoruhodná je mnohost typů, pro něž se české centrální stavby 16. století řadí k nejpozoruhodnějším pracím architektury nejen naší, ale i celé střední Evropy.

Umělecký přínos Karla Škréty

Na pražské akademii otevřené v roce 1799 se národně smýšlející umělci dovolávali české tradice. Karel Škréta (1610-1674) představoval domácího umělce označovaného za českého Raffaela, jehož realisticky ztvárněná díla byla častým motivem akademicky vzdělaných umělců 19. století. V následujícím textu se pokusím objasnit, v čem tkví výjimečnost Škrétova malířského přednesu.

Roelandt Savery

Roelandt Savery (1576 – 1639) patří k nejosobitějším postavám nizozemského krajinářství závěru 16. až první třetiny 17. století, který působil v Praze v době pozdního manýrismu. Tento původem Flám se ocitl v roce 1604 na žádost Rudolfa II. v Praze, kde se usadil, aby pokračoval v krajinářské tvorbě a mohl ji ve službách uměnímilovného panovníka plně rozvíjet. Císař se snažil angažovat do svých služeb schopné mistry a tím získat reprezentativní ukázky prací všech slavných krajinářů, kteří by tento žánr úspěšně pěstovali na jeho dvoře.